…nemám oči, ale srdce veliké, že by objalo celý svět.
Prý mi to zachránilo život. Ten jeden z milionů, kterého si někdo všiml. Někdo se na chvilku zastavil a zamyslel… a uviděl mě jako někoho a ne něco. Narodila jsem se slepá, maminku jsem chvíli cítila, ale pak byla pryč a na mě čekal jen nějaký box a klec, ze které se nikam nedalo jít. Kolem sebe jsem cítila jiná telátka 💔 něktará tam byla dlouho, některá chvíli… až mi přišlo, že všichni kolem mě se mění, ale já stále zůstávám.
Možná za to mohla ta paní, která pravidelně přicházela a mluvila na mě milým hlasem, a říkala něco jako, že jsem chytrá, učenlivá, a že udělá vše, aby mě neposlali tam, odkud už není návratu.. A najednou to včera přišlo. Taak moc jsem se bála. Ale ten hlas, který mě uklidňoval a ty ruce, které mě celou dobu hladily… to se nedá slovy popsat. Nevím už jak dlouho to trvalo, ale pak jsem zase spadla, ale do něčeho zvláštně vlhkýho a měkkýho… hlas vedle mě říkal, že je to prý tráva, a že na ní stojím poprvé… tolik toho dneska bylo poprvé.
Můj nový tatínek a maminka mi vybrali jméno Zuzanka a mně se moc líbí. 🙂 Je tu taky nějaká asi velká kravička, prý Viktorka. Ta mi vám při mém příchodu tak obrovsky olízla čumáček, že jsem to snad ještě nezažila. 🙂 Jsou tu i malé dětičky, které se na mě prý moc těšily. 🙂
Velké poděkování patří všem, kteří se na této záchraně jakkoliv podíleli. Jste úžasní! A to NEJ asi patří do Útulek Tibet, který dal holčičce domov a nejlepší adoptivní maminky Viky a Kačku. 🙂
…a taky díky moc do Forky’s Brno, že se o nás po tak náročném dni mile postaral. 🙂
Cítí jako my, jen přišli na tento svět v jiných kabátcích, mysleme na to prosím.. 💭❤️
To je tak silný příběh. Jste hrdinové. Nedokážu si ani představit ten pocit, když vyzvedáváte telátko na mléčné farmě a ty ostatní tam musíte nechat :'( 🙁
Je to strasne, ale jsme radi alepson za nejaky zivot…