Tak tady mě máte, Lízu. 
Já tady tomu všemu velím, teda ještě s Dorotkou, ale neříkejte jí to, ale já mám rohy a všichni se mě bojí, tak sem ten kápo z naší dvojky. 
My jsme byly úplně první obyvatelky z řad tzv. hospodářských zvířat, které na farmu přijely.
Náš osud byl hodně zvláštní. Byly jsme čtyři holčičky na jedné malé mléčné farmě a všechny jsme měly jít prej na maso. 
Když nás tam jedna dobrá duše obdivovala a hladila nás, uslyšela, jak se naše paní domácí domlouvá s nějakým mužem, kdy si nás bude moci hodit na pekáč…
Ta dobrá duše se úplně zděsila a paní domácí prosila, ať nás nezabíjí, že nás všechny zachrání… Bohužel se jí to nepodařilo, ale zachránila alespoň mě a Dorotku. Plakaly jsme když naše dvě kamarádky byly odejité… nechci ani říkat to strašné slovo, co jim udělaly.
Než jsme putovaly za Máří a Kubou, ještě jsme zůstaly týden u jejich kamarádky Katky, která už má u sebe nějaké zachráněné kozičky a beránky a čekaly jsme, než se na farmě Naděje dodělá plot a už si pro nás naši noví rodiče jeli. Tady se můžete podívat na videjko z našeho převozu a vidět, jak farma vypadala úplně v prvopočátcích. https://www.facebook.com/farmanadeje/videos/2007781892777396/
No co vám budu povídat, kdybysme věděly, do jakého ráje jedeme, tak bysme hned vyskočily a netrvalo by nám to hodinu. Naši noví rodiče nás nechali a dali nám čas, dokud si samy nevyskočíme z auta a neprozkoumáme terén… no od té doby už uplynul více než rok, máme tady super kámoše všech možných zvířecích druhů, plno přístřešků na blbnutí, spoustu lidí co nás sem jezdí mazlit a drbat a vozí nám spoustu dobrot.
Sice trošku zlobím maminku… teda trošku hodně ale když já si nemůžu pomoct a i když tu máme 2,5 hektaru na lítání, mě stejně nejvíc baví dostávat se všemožnýma skulinama za plot a okusovat sousedovi jablka a trávu občas dostanu na prdel, prej že vím moc dobře za co to je, ale já dělám že teda vůbec nevím.
Ale to si pište, všichni mě tu musí poslouchat ať zdrhám nebo nezdrhám.
Tak chap chap, kdy mě přijedete podrbat? Už se nemůžeme dočkat a dovolím vám podrbat i mojí spřízněnou duši Dorotku, bez který nedám teda ani ránu, tak moc se máme rádi.
