Ahoj všichni,
já jsem kozička Luninka a jsem v azylu od konce srpna, kdy jsem byla zachráněná Kubou a Maruškou, kteří se o mém smutném osudu dozvěděli a neváhali pro mě jet pěknou dálku, abych byla co nejdříve v bezpečí. Smutný je, že mě vlastně zachránila moje zlomená nožka a mrtvá maminka, protože to byl důvod, proč mi byla hledána pomoc.
Tam, kde jsem byla umírali prý jehňátka a kůzlátka jak na běžícím páse 
Ani mě by si nikdo nevšiml a neřešil mě, kdybych na tom nebyla až tak moc zle. Byla jsem hladová a vysílená, jak by taky ne, když mi umřela maminka, když jsem byla ještě úplně maličká a žádná jiná koza mě nechtěla přijmout… a pak se to stalo, zlomila jsem si nožičku a pajdala sem a to už bylo jasný, že s tímhle tu dlouho nevydržím a tak se můj špatný a smutný stav stal mojí vstupenkou sem na farmu.
Pamatuju se, jak přijeli autem ňáký dva lidi a snažili se mě ve stádu chytit, ale já utíkala jako o život, aby mě nechytili, jak já mohla vědět, že jsou to moji zachránci… Pro svou nožičku jsem samo nedokázala moc utíkat a tak mě Maruška za chvíli chytila a bylo jí úplně jedno, že sem plná klíšťat a ňákých breberek a hned si mě vzala do náruče, začala mě hladit a říkat moc hezká slova. Většině sem vůbec nerozuměla, ale ten tón hlasu byl jak balzám.
https://www.facebook.com/farmanadeje/photos/a.1509456059276651/2241946096027640/?type=3&theater
Naposledy sem se takhle v bezpečí cítila u své maminky. Nasedli se mnou do auta a už jsme někam jeli. Koukala jsem se z okna a nechala se chovat, to vám bylo tak příjemný… taková změna najednou. 
Doma mě čekalo pěkná bandička lidí a ještě větší bandička zvířat 
Nemohla jsem ale se všemi být, byla jsem docela nemocná a tak jsem musela do karantény. První noc jsem spala venku s mýma zachráncema, ale potom jsme se odstěhovali do Růženky bývalého domku, kde jsem spala s Maruškou asi 14 dní když jsem byla už silná a zdravá, začala jsem objevovat farmu a všechny její obyvatele.
To vám byla legrace, tolik zvířat. Většina teda mnohem větší než já kdy budu ale nebojím se jich jsou to moji kamarádi.
S obří prasničkou dokonce lehávám a hřeju se o její tělo
Když tu někdy zůstanete přes noc, uvidíte
