Ahoooj, já jsem prasík Milánek.
Ocitl jsem se tu vlastně tak nějak zvláštně, neplánovaně a hlavně za trošku smutných okolností. Když se o mě na farmě dozvěděli, že jsem byl hlavní cena v tombole na charitativní akci v Praze, odkud mě můj zachránce získal a poptával tu u nich pro mě domov, tak tu bylo plno. Říkali, že tu mají prasátek hodně, a že je musí zabezpečit na zimu a mozná na jaře začnou přijímat nová, tak se pokusí najít mi domov jinde.
A zadařilo se, měl jsem putovat na Slovensko, kde už jsem domov měl slíbený, ale problémem byla samozřejmě doprava. Byla to pěkná dálka, očekávané problémy na hranicích a prej že kvůli ňákým nemocem se prasátka skoro nikam vozit nesmí… No já nevím, prostě samý komplikace a pak se to stalo… omarodil Jimíček a to tak, že to jeho srdíčko nevydrželo a brzy zemřel. Na farmě z toho byli neskutečně zarmoucení, měli ho od miminečka a teď tu najednou nebyl. 
Jenže ona tahle nenadálá situace byla vlastně mojí vstupenkou na farmu. Aninka byla pořád s Jimíčkem a ten tu už nebyl, a aby po něm nesmutnila, bylo rozhodnuto, že nepojedu na Slovensko, ale zůstanu tady. Slovo dalo slovo a Míša s Lukášem ze ‚Zvířata nejíme´ mě byli vyzvednout ve velkochovu, kde mě celýho vystrašenýho vytáhli za ucho ven a rychle za sebou zavírali dveře, aby nikdo neviděl dovnitř… to nikdo nechcete vidět, jak žijeme v jakých podmínkách musíme být a vyrůstat…
Jaký já měl štěstí… ještě teď tomu nemůžu uvěřit. Byl sem celj pokakanej a počůranej, když mě vytahovali z auta a nesli mě do karantény, kde dřív bývala Růženka. Utíkal jsme jako pominutej, pamatuju se na tu spoustu ovoce a zeleniny a hodně lidí, co mi říkalo, že bude všechno dobrý a ať se nebojím, ale já se tak strašně bál…
Tady videjko, kdy už jsem dost vpoho myslím https://www.facebook.com/farmanadeje/videos/891054281087525/.
Moje náhradní maminka si pak všimla, že mám nejen ucvaknutej ocásek, ale že sem byl i kastrovanej, ale špatně, protože jsem měl na zadečku bulku… To víte, dělají nám to nekvalifikovaní lidé, hodně rychle a hlavně bez umrtvení umíte si představit, jak vás někdo bez umrtvení kastruje?
No už to přebolelo, zapomněl jsem… jsem teď tak šťastný 
Mám tu Aninku, od který se na krok nehnu, spinkáme spolu přitisknutý čumáčkama, a když jí chvíli nevidím, začnu křičet a utíkám a utíkám a neuklidním se, dokud ji nedoženu 
Všichni ze mě mají trošku legraci, jak sem na ní závislej, ale mě to je jedno Je to moje velká sestřička a moc jí miluju
A jak moc? To uvidíte sami, až sem k nám přijedete
