Ahoj, jsem Miky a slíbil jsem, že Vám povím svůj příběh.
Žil jsem dlouhou dobu pouze na řetězu, přitom jsem byl tak hodný a klidný. Můj majitel hodně pil, zapomínal na mě a když se mi zamotala noha do řetězu, ani si toho nevšiml. Bolelo to, trvalo to hodně dní a já o nohu přišel. Odvezla mě rodina majitele, to bylo moc fajn. Dostal jsem pár kamarádů a pěknou zahrádku. Zanedlouho se ale zase všechno nějak pokazilo, začalo se mluvit o tom, že už nejsou peníze na chov, že přijede řezník. Miloval jsem tři malé holčičky a jejich maminku. Bojovaly za mě, přemlouvaly a potom někam volaly, říkaly mi, ať se nebojím. Mezitím ale jiní lidé zabíjeli moje kamarády. Byl jsem z toho moc smutný, najednou zase sám.
Včera přijelo auto, myslel jsem si, že už jsem na řadě já.. Nechtěl jsem s těmi lidmi nikam jít, i když na mě moc hezky mluvili. Nechtěl jsem do toho auta!! Bylo vystlané slámou a plné dobrot, ale já se moc bál. Cesta byla dlouhá, trochu mě uklidnilo drbání kožíšku, ale strach byl silnější. Když jsme zastavili byla už tma, vedli mě někam a já se tak bránil a lehal jsem si na zem. Když mě dotlačili do zahrady vykoukla na mě jiná ovečka, malinká a zvědavá. Říkali jí: „Kempí tady máš kamaráda, on taky špatně chodí.“ Dostal jsem dobroty, ale moc se mi nechtělo jíst, Kempí snědla všechno místo mě a pak se nacpala na moji slámu a celou noc jsme si povídali. Teď už se nebojím, vím, že mě nezabijí, od rána pozoruji ostatní zvířátka a je jich tady opravdu hodně! Jsem ještě trochu opatrný, ale šťastný. Všichni mě chodí hladit a říkají mi: „Miky, vítej doma.“
Tak jsem se na „invalidovně“ trochu zabydlel a docela se těším na další dny ❤️
Napsat komentář