Sbohem kamaráde 🕊️ 💔
V sobotu ráno nás opustil Sandokan, veterán a snad největší mazel ze všech kozlíků.
Od začátku ho provázely nějaké problémy. Začalo to tím v jakém stavu měl zanedbané paznehty, nohy ho bolely a my jsme je museli opatrně odstraňovat. Nohy ho bolely dál, veterinář tu byl dost často, dokonce jsme tu měli rentgen, zjišťovali jsme zda není ještě jiná příčina, ale na rentgenu se nic neukázalo. Rozbor krve byl šílený, veterinář nechápal tak špatné hodnoty… změny počasí snášel velmi špatně a vedro mu dávalo zabrat.
Dostával úplně všechno, vitamíny, minerály, lněné semínko, vločky, zeleninu, snažili jsme se ho dát do pořádku, rozmazlování se mu velice líbilo a náležitě si to užíval. Podívejte se na videa jak miloval rozmazlování.Ta jeho mlsná papula byla tak roztomilá 💕
Bude nám moc chybět tvoje ranní mekání, že už je čas na snídani, tvůj dozor nad naší zahrádkou, kde jsi poctivě vybíral jen plevel a dýně nechal na svém místě, tvoje doprovázení kamkoliv, jako by jsi byl pejsek, lehával jsi i před kadibudkou, byl jsi všude s námi.. Návštěvy jsi vítal a vyžadoval drbání a něco na zub
Zanedbaná špinavá srst pomalu vylínala a začala růst krásná nová, vůbec jsme nečekali, že by se mohlo něco stát. Bylo to tak náhle, že ještě pořádně nevěříme, že už tu nejsi. Šel jsi jako každé ráno ven, ale nedošel, myslíme si, že to bylo srdíčko, ležel jsi tak klidně a spokojeně, vlastně to vypadalo, že se usmíváš.
Víme, že smrt.je součást života, ale nás to pokaždé bolí, bolí a zanechá jizvu. Pro někoho obyčejný kozel, ale pro nás kamarad.
Vzpomínej na nás, jako my na tebe
Napsat komentář