Zachránila ho vlatně Eliška, nebýt jí, nikdy bychom se aktivně neptali a nepátrali, zda se neví o nějakém jehňátku v nouzi, které by potřebovalo zachránit, aby měla Eliška parťáka, se kterým by vyrůstala. Zvířátka tvoří tandemy s těmi, se kterými vyrůstají. Jako Beník má Belu, Ládík Lakyho, Dorotka Lízu, Elma Luisu… vždy vidíme tyto dvojice společně… spinkají spolu, hledají se, když se dlouho nevidí, dělají spolu lumpárny a prostě se podporují a pečují o sebe… Pokud zvířátko přišlo samo, je pak většinou sólo a samo se přidává k jiným zvířátkům, protože jsou tady kamarádi všichni, ale nemá prostě toho svýho jednoho parťáka… i když časem si třeba nějakého najdou, jako třeba Olík a Ugoušek 🙂 … proto po těchto zkušenostech, když přijde nějaký prcek, jsme vždy rádi, když k sobě má jinýho mrňouse, se kterým vyrůstá a vytvoří si spolu pevné pout.
Takže jsme to samé chtěli zkusit pro Elišku. No, netušili jsme, jak rychlé a náročné to bude… prý se na jedné pastvině nachází beránek, co se zdá být slabší, ale je s maminkou, jen má pravděpodobně málo mlíčka. Tak jen říkáme, ať určitě pozjistí a pokud by to bylo nutné, moc rádi ho k nám vezmeme. Další telefonát už byl o tom, že maličkej je opravdu slabej, a že ho jeho majitel má možnost přikrmit max 1 denně, spíše jednou za 2 dny, a že ho dokrmí jen 60 ml, což je opravdu málo. Abychom nemuseli jezdit daleko, že nám ho můžou přiblížit druhý den ku Praze, kde by zůstal přes noc a pak by bylo jednodušší si pro něho dojet, jen by musel čekat někde sám v bedýnce. Jelikož mělo být tu noc hodně pod nulou a věděli jsme, že je venku, rozhodli jsme se nečekat, a tak Bertík z Brna, který nám přijel na víkend pomoci na farmu, jen naložil Toma a ještě v noci uháněli pro prcka. No nebudeme lhát, když řekneme, že jsme se zděsili, když s ním kolem půlnoci dorazili Sice měl mega hustej a teplej kožíšek, ale pod ním totální kostřička… měl tolik příznaků tetanu a tolik nám připomínal Mikyho, který na tetanus umřel, až nás to děsilo.
Moc děkujeme našemu veterináři, který hned započal s léčbou a zkoušeli jsme všechno možné, aby prcek papal, aby sílil… měl velice silnou škytavku, která trvala přes týden, takže to vypadalo, že nemůže vůbec spinkat, neustále vrzal zoubkama, což znamená bolesti, neustále mu klesala teplota. Problém byl, že nechtěl vůbec papat, tolikrát jsme si mysleli, že už umřel, jendou měl tak veliký záchvat, že jsme nedokázali zastavit pláč a prosili jsme někoho tam nahoře, ať mu dá sílu a upalovali jsme po několikáte zase na veterinu… Byl to zatím ten nejdelší boj o život, který jsme tu měli. Až po cca 17 dnech jsme mohli říct, že už jsme z nejhoršího venku a vše se začalo už jen zlepšovat… Jelikož vypadal jako čertíček a přivezl ho Bertík, byl to prostě čertík Bertík a už mu to jméno zůstalo Bertíček se lepší den ode dne, a když jsme ho nedávno viděli poskakovat, skoro jsme plakali štěstím, protože přesně tohle je ukázka radosti, pohody a zdraví.
Eliška a Bertík budou asi hodně srandovní dvojka, Eli je kamerunská ovečka a Berťa mix quessantského mini beránka a bude mít krásné zatočené rohy, tak se máme na co těšit
Děkujeme vám všem, kteří nám pomáháte a podporujete nás, protože jen díky vám můžeme tyto bytosti zachraňovat a pečovat o ně 24/7 a tohle byl opravdu nonstop závod o život, kdy bylo nutné vstávat každé 2 hodiny a krmit, zahřívat, zatápět, chovat v náručí a modlit se, ať se mu konečně udělá líp…
Maličkej to zvládnul a teď už ho čeká snad jen to nejlepší ❤️
Napsat komentář