Na dveře zaťukal, když nikdo se neozval, šel o dveře dál.
Leckdo by mu záviděl, jakou práci má, vždyť jako hra na ťukanou to vypadá. Ťuk sem, ťuk tam a zas jít o dveře dál.
Ťuk ťuk sem, ťuk ťuk tam, jak ťukací orchestr v ťukacím rytmu udaném, svou ťukací skladbu zahraje.
A tak si tak vesele ťuká dál a dál, když tu někdo za dveřmi zavolá.
„Ano, pojďte dál!“
Je celý zaražen, tohle nečekal. Co teď dělat má, ale když zvou ho, tak tedy půjde dál.
Dveře otevřel, nahlédl a vstoupil dál. Uvnitř sluncem vše zalité, krásné a voňavé a uprostřed všech těch krás, žena stojí a povídá
„Dobrý den, copak byste si přál?“
„Já nic. Já jsem si jen ta ťukanou hrál“ muž odpoví.
„Ach tak, ale když už tady jste, posaďte se a budeme si povídat.“
A tak si tam povídali, smáli se a žertovali.
A další den zas, a další zas a tak po celý čas.
Když byste na to místo zavítali a na dveře se podívali, mohli byste nápis číst
Psychiatrie – račte zaťukat
Život s námi občas hází sem a tam.
Tak pojďme se mu smát.
Vždy najde se důvod, proč se pousmát.
Pojďme mít pusu v úsměvu a slzy od smíchu.
Smějme se každý den.
Se smíchem lépe vše zvládneme
Napsat komentář